Petr Kukačka je další z důležitých postav, bez které by Texas ani nevznikl. Mimo mantinely jedna z nejlaskavějších osob, ale na hřišti zarputilý válečník jehož spoluhráči milují a soupeři nenávidí. Vlasatý florbalista se zkušenostmi z mužské superligy se v sestavě objevil v každé z dvanácti sezon.
Jsi jedním ze mála Texasanů, kteří nahlédli do české nejvyšší soutěže. Jaké máš vzpomínky na své působení v prvním týmu Chodova?
Začalo to vcelku nečekaným pozváním do týmu z důvodu velké marodky ke konci sezony. Po několika trénincích, které si vybavuji pouze matně, zůstávají ve vzpomínkách zejména dva zápasy, do kterých se mi podařilo nahlédnout. Doposud neznámý pocit chystat se pouze na večerní utkání a nevstávat brzy ráno a vyrážet na celodenní turnaj byl asi tím největším zážitkem. Vše bylo tak zajímavě nové a neopakovatelné a jednalo se také o skvělou zkušenost co se týká tempa a náboje hry… Prostě neskutečný skok do neznáma plný optimismu a emocí.
Mezi superligou a nejnižší regionální soutěží, kde Texas před dvanácti lety začínal je propastný rozdíl. Proč ses vlastně tehdy rozhodl nepokračovat na nejvyšší úrovni a nastoupil do Texasu?
Jak se již v minulých článcích psalo, jakási myšlenka o Texasu byla v našich hlavách již několik měsíců před tímto obdobím. V juniorce jsme se snažili co nejlépe hájit chodovské barvy v 1. lize, což nebylo úplně jednoduché a dávali jsme do toho opravdu mnoho úsilí. Do toho jsem v té době byl v maturitním ročníku, k čemuž patří další povinnosti. Skloubit vše naráz pro mě bylo v té chvíli nemožné a tímto tedy navážu na první otázku. Po jednom z večerních pražských zápasů chodovského A-týmu jsem sedl na vlak a jel do Havířova s příjezdem kolem půlnoci, abych stihnul ranní zápas juniorského týmu, který mimochodem Petr Kuška celý prokulhal po večerním úrazu při skoku z podia na místní diskotéce. (smích)
Parta, která se utvořila v chodovské juniorce a postupně společně přešla do Texasu prostě převážila tu sportovní stránku hrát velká utkání před plnými halami.
Ze začátku ses hodně angažoval i v samotném chodu klubu. Co všechno jsi měl na starosti?
Úplně na začátku jsme se s Láďou Hrmou, se kterým jsme Texas v podstatě rozjížděli, museli zorientovat v požadavcích unie. Jako mladí kluci jsme byli docela překvapení, kolik je toho potřeba udělat, aby mohl klub vůbec vzniknout, že se nejedná pouze o přihlášení do ligy. Celý proces byl vcelku náročným orientačním byrokratickým během po několika úřadech. Ale po tom, co se nám na různé dokumenty podařilo získat ta správná razítka, jsme byli v podstatě za vodou. Bylo pak nutné založit jakousi formu účetnictví či mít v pořádku oficiální dokumenty, abychom byli připraveni na případné kontroly. Také jsem v tom rozjezdu sháněl haly na tréninky a vše jsme s Láďou tvořili řekněme od nuly, než se to trochu ustálilo. Láďa si na sebe vzal to hlavní organizační břímě, za což musím upřímně smeknout.
Tvou kariéru v Texasu bohužel značně ovlivňovaly zdravotní problémy. Hlavně zpočátku jsi v některých sezonách naskočil jen do několika zápasů. Hláška: „Kuki už má zase rýmičku“ rezonovala kabinou poměrně často. Co tě v kariéře nejvíc brzdilo?
Největší zbrždění bylo určitě vinou prodělané mononukleózy, kde se jednalo o pauzu v řádu několika měsíců. Dále těch zranění již tolik nebylo, pominu-li poslední vleklý problém s lýtkem, ale nejsem ten výše zmíněný železný muž a mít nejvíce zápasů v dresu Texasu byla pro mě prostě nedosažitelná meta. Pokud jsem se necítil fit nebo měl nějaký lehčí - například svalový problém, nikdy jsem se do akce nehrnul a věděl jsem, že se dokážeme kvalitně v sestavě zastoupit.
Dovedeš vypíchnout jednu sezonu, kterou sis v Texasu opravdu užil?
Jednu vypíchnout asi úplně nelze, ale pokud bych měl uvést dvě, tak nemůže chybět ta první, kdy jsme si z ničeho nedělali hlavu a užívali si pouze ty nastalé možnosti.
Herně a kompletně florbalově nic nepřevýšilo sezonu, ve které se nám v poháru podařilo udělat šňůru několika vítězných zápasů, kterou přetrhl až Chomutov v utkání s neuvěřitelnou diváckou atmosférou.
Do roku 2012 jsi hrál na pozici centra, ale poté ses rozhodl přejít do obrany, kde už jsi zůstal. Co tě vedlo k této změně?
Jednalo se o relativně nepovedený rok s výsledným sestupem. Měli jsme v hlavách dost černých myšlenek a nějakou změnu to prostě chtělo. Byl to takový chvilkový nápad, který měl ovšem základ v té nahromaděné nespokojenosti. Rázem se jednoduše dostavila nová motivace a radost ze hry.
Pověstná je tvá střela s nápřahem z velké vzdálenosti. Mnoho těchto "pumelic" končilo v šibenicích brankářů soupeřů. V čem tkví kouzlo těchto tvrdých a zároveň přesných ran?
Neměl bych to zde asi zmiňovat, ale je to přes dvacet let, tak by to již mělo být promlčeno. Základ tomu dala střelba v rozcvičovací hale našich prvních zápasů s Honzou Valentou, jehož střela patří rovněž mezi ty obávané. Společně jsme se snažili trefit hráče, který si zrovna sbíral z branky svůj míček. Nyní je z něj aktivní člen české reprezentace. Nic víc raději neprozradím. (úsměv)
Zatímco v soukromí patříš mezi klidné typy, na hřišti je tvoje povaha značně výbušnější. Ostatně jsi suverénně nejtrestanějším hráčem historie týmu. Proč Petr Kukačka trochu připomíná případ doktora Jekylla a pana Hyda?
Ač jsme se drželi vždy hesla, že jsme v Texasu hlavně pro zábavu a partu, pro mě je úvodní hvizd zápasu vždy začátkem cesty k vítězství. Pak se to už jen nabaluje, přemotivovanost v kombinaci s někdy až zbytečnými emocemi. V ostatních sportech či hrách to mám podobně, bohužel už asi jiný nebudu.
Už také patříš do skupiny otců a ženáčů. V poslední sezoně jsi naskočil pouze na začátku, poté ses zranil, ale po vyléčení už ses neobjevil. Původní texaské „áčko“ nyní úplně končí. Jaká je tedy tvoje florbalová budoucnost?
Podle unie již plno původních „áčkařů“ patří věkem do kategorie „mladší veteráni“. Takže myslím, že je to vcelku jasné. Osobně si myslím, že teď je ideální doba zaměřit se na pracovní či rodinné záležitosti a následně s novou chutí začít psát opět nějaké příběhy.
Jak už bylo řečeno, jízdu texaského A-týmu jsi prožil prakticky od začátku až do konce a tak jsi ideální osobou na její zhodnocení. V čem je tento klub tak výjimečný a na co budeš nejraději vzpomínat?
Myslím, že je výjimečný svou vizí kombinace sportu a kamarádství. Každý si v cílech klubu určitě najde to své a dohromady to skvěle funguje. Těch vzpomínek je tolik, že i kdybych chtěl, tak zde v paměti nevylovím ani desetinu. Ale těším se, že si je po čase opět s kamarády připomeneme na nějakém společném setkání.
Bilance Petra Kukačky v Texasu:
Branky: 83 (5.)
Asistence: 90 (3.)
Body: 173 (4.)
Trestné minuty: 137 (1.)
Odehrané zápasy: 197 (6.)
Vstup do klubové Síně slávy: 2012/13
pozn.: V závorce je uvedené historické pořadí v dané kategorii.