TOMÁŠ SPURNÝ: DOUFÁM, ŽE NEZŮSTANEME U VZPOMÍNEK

Tomáš Spurný odehrál za Texas druhý nejvyšší počet zápasů ze všech. Oblíbený člen kabiny, který spoluhráče nikdy nenechal na holičkách a jehož specialitou byly góly z doslova nemožných pozic je dalším z právoplatných členů klubové síně slávy.

Jako mnoho dalších Texasanů jsi florbalové mládí spojil s Chodovem, kde jsi byl dokonce kapitánem týmu v juniorské kategorii. Jak na své florbalové dospívání vzpomínáš?
Vzpomínám samozřejmě jedině v dobrém. Začínal jsem snad v elévech (pokud se tomu tak tehdy říkalo) a dal si během následujících deseti let všechny mládežnické kategorie. Ligy se hrály zpravidla nejvyšší, co trenér, to unikát v nejpestřejším slova smyslu, a především parta se postupem času hezky vykrystalizovala. Soustředění a později víkendové výjezdy vždy zajišťovaly nejen sportovní, ale i intelektuální naplnění a člověku dodaly mnoho poznatků do praktického života.

Přestože jsi na Jižním Městě patřil mezi opory, tak už jsi mezi „dospěláky“ nenastoupil a přechodný rok jsi odehrál mimo Prahu - konkrétně ve Staré Boleslavi. Proč jsi opustil Chodov a zamířil právě tam?
Po dokončení mládeže bych si na Chodově asi mnoho nešťouchl, takže jsem byl vyslán na hostování do „Bolky“, abych jen nevysedával. Tam tou dobou válel bývalý jihoměstský „šutér“ Klaudis, takže jsem byl pod dohledem. Vrchol v Orce přišel hned při prvním zápasovém dotyku s míčkem, kdy jsem symbolicky trefil „vingl“ proti chodovskému „béčku“. Během sezóny jsem trénoval nejen v Boleslavi, ale částečně ještě i s Chodovem, nicméně nikde jsem zásadně nezářil, takže po sezoně už pro mě v Chodově nebylo místo. Rok to byl pestrý, dost jsem cestoval, poznal bezva partu v Boleslavi – ale také jsem věděl, že je to jen dočasné řešení.

První oficiální zápasy za Texas jsi odehrál v sezoně 2010/11, ale tvé námluvy s týmem trvaly mnohem déle. Jak probíhaly?
Nijak, řekl bych. Přestup do Texasu bych ve svém případě přirovnal k přestupu mezi mládežnickými kategoriemi. Tedy – až nastane správný čas – jdu. Ve „velkém“ florbale jediné, co mě zajímalo a čemu jsem byl ochoten věnovat volný čas, byl Chodov. Takže jakmile bylo jasné, že cesta z elévů nebude zcela naplněna, šel jsem okamžitě naplno zpět do „své“ party.
V Texasu v té době hrálo mnoho šikovných rukou, takže i herně šlo z mého pohledu v té době o posun oproti nižším celostátním soutěžím.

David Hlaváček v rozhovoru zmínil, že tvoji specialitou jsou góly z naprosto nemožných pozic a úhlů. Jsi schopný skórovat třeba i z rohu a jednoruč, zády k brance. Máš na to nějaký recept?
Díky své „velice robustní postavě“ a touze vyhnout se převálcování soupeřem jsem měl vždy tendence se zbavovat míčku - obecně velmi rychle. A ideální formou je samozřejmě vstřelit gól, takže jsem relativně často procvičoval střelbu z nejrůznějších míst hřiště. Dvacet let takového tréninku člověka již posune na docela slušnou úroveň a v posledních sezonách jsem již beze srandy měl větší pocit jistoty při zakončení ze vzduchu, než po zemi. A velmi jsem si to užíval. Přes všechny ony voleje zády ke kase, které jsou, řekněme si to upřímně, hodně o náhodě, za největší technickou lahůdku budu považoval gól přes tři čtvrtiny hřiště, který jsem dal při soupeřově power play „dloubákem“ padajícím až do sítě.

Postupně ses stal velmi důležitou postavou na hřišti i mimo něj. Spolu s Václavem Cihlou jsi tým chvíli trénoval a po odchodu Ladislava Hrmy na hostování do Kolína sis dokonce „střihnul“ roli dočasného kapitána i v Texasu. Považuješ sám sebe za vůdčí typ?
Nepovažuji. Nejsem nejvýraznější v kabině, zpravidla nejsem ani výrazný na hřišti. Na druhou stranu jsem se ale vždy snažil hrát a trénovat naplno a chodit na maximum tréninků a společných akcí. V okamžiku, kdy byl Texas bez trenéra, bral jsem zase jakou svou povinnost týmu alespoň částečně energii vrátit a pomoci Václavovi s vedením tréninků a zápasů. 

V závěru texaské kariéry už jsi veškeré funkce opustil a tvá docházka postupně z rodinných a pracovních důvodů upadala. Co se ale týká výkonů, tak ty šly nahoru. V poslední sezoně jsi měl průměr více než jednoho gólu na zápas. Bylo jsi s úbytkem povinností na hřišti více uvolněný?
Slovo uvolněný bych nepoužil, neboť vlivem absolutní tréninkové absence a spánkového deficitu jsem při každém zápase poslední sezony trpěl jako nikdy předtím. Kvůli nulové kondici jsem se však nemohl pohybovat po hřišti ve vyšších rychlostech a měl vždy dostatek klidu na práci s holí. Určitá lehkost se ale vycítit dala. Účast na tréninku a zápase pro mě byla čím dál slavnostnější záležitost a hodlal jsem si to vždy především užít a tolik nehledět jen na výsledky.

I když bylo času méně a méně, tak tě konec A-týmu musel hodně zasáhnout. Čekal jsi to a plánuješ ještě někde hrát?
Čekal, a přesto jsem byl nepřipraven. Popravdě jsem ale především nadšen, jak dlouho jsme to dokázali na určité úrovni držet, to mi přijde výjimečné. A situace, kdy končíme kvůli rodinám či vybranému povolání, mi přijde naprosto v pořádku a hledím na to s hlavou vzhůru. Končit z lenosti nebo špatným vztahům by mě mrzelo, ale takto ne.
Plnohodnotně hrát neplánuji, pokud však bude síla a čas, rád se zajdu pozdravit do „rezervního“ texaského týmu se známými tvářemi. 

Co pro tebe znamená Texas a jak budeš na své působení v klubu vzpomínat?
Nostalgický moc nejsem, takže především doufám, že nezůstaneme u vzpomínek, ale budeme se se spoluhráči setkávat při dalších a dalších aktivitách – což se mi alespoň s určitými lidmi daří. S velkou částí lidí v klubu se znám více než polovinu života, kromě nejbližší rodiny neexistuje jiná společnost, kde bych se cítil „více doma“. Florbal tedy s nimi beru jako zábavný začátek a jsem zvědavý, co přijde dále.

Bilance Tomáše Spurného v Texasu:
Branky: 85 (4.)
Asistence: 47 (10.)
Body: 132 (6.)
Trestné minuty: 6 (28.)
Odehrané zápasy: 209 (2.)
Vstup do klubové Síně slávy: 2018/19
pozn.: V závorce je uvedené historické pořadí v dané kategorii.