MARTIN ŠIMŮNEK: RÁD SI JEŠTĚ OSTRÝ ZÁPAS ZACHYTÁM

31. srpen 2020
MARTIN ŠIMŮNEK: RÁD SI JEŠTĚ OSTRÝ ZÁPAS ZACHYTÁM

Martin Šimůnek před Texasem nikde pravidelně nechytal, ale po svém příchodu týmu dlouhodobě pomáhal konstantně dobrými výkony a také poctivým přístupem, díky kterému na tréninku málokdy chyběl gólman.

Tvé seznámení s florbalem bylo velmi specifické. Zatímco spoluhráči před příchodem do týmu sbírali zkušenosti v jiných klubech, ty jsi mládežnickou strukturou neprošel a kariéru jsi oficiálně zahájil až před osmi lety v Texasu. Čemu ses věnoval předtím a kde jsi poprvé přičichl k florbalu?
Ano, bylo to přesně tak, mohu se pyšnit titulem prvního texaského odchovance, který nakoukl do mužského A-týmu (smích)
Předtím jsem hrál od šesti let fotbal a kvůli mé prachbídné fyzičce jsem také skončil v bráně. K florbalu jsem poprvé přičichl na základní škole, kde jsem asi od 7. třídy chodil na kroužek. A jelikož nebyl gólman, tak jsem si v teplácích, mikině a s nákoleníky na volejbal zalezl do branky sám. A už jsem v ní zůstal.

Do Texasu jsi naskočil v průběhu rozehrané sezony, kdy měl tým velké problémy s obsazením brankoviště. Jak se to vlastně tenkrát upeklo?
Jestli se nepletu, bylo to na přelomu roku 2012 a 2013. Tenkrát mi napsal Vichy (Martin Vichnar, pozn.), že v Texasu často chybí na tréninku tréninku brankář a jestli bych si nechtěl jít občas zachytat. Právě s ním a Sladym (Michal Sládek, pozn.) jsem nastupoval už na střední za školní výběr a jelikož mě to vždycky bavilo, řekl jsem, že pokud mi sežene aspoň helmu, kterou jsem neměl, tak si vezmu své retro vybavení a přijdu to zkusit. No a jelikož se kluci v týmu nikdy moc neprosazovali proti „plachťákovi“, tak si mě tam nechali a zvedali si na mě sebevědomí. 


Prakticky ze dne na den ses stal brank
ářskou jedničkou a musel jsi florbalu ukrajovat hodně ze svého volného času. Jak těžké bylo přizpůsobit nové aktivitě svůživotní rozvrh?
Je pravdou, že florbal si ukrojil z mého volného času velkou část. Nicméně během studia na vysoké škole to nebyl zas takový problém. Jen jsem si musel zvyknout na večerní tréninky a noční praní věcí. Horší byly plné víkendy, ale když člověka ten sport v partě kamarádů baví, je ochotný mu něco obětovat.

S Michalem Sládkem a Martinem Vichnarem jsi v prvních letech patřil mezi texaský potěr, ale postupem času vaše role v týmu rostla. Jaký vliv měli právě tito dva na tvoji kariéru?
Jak už jsem zmínil výše, Vichy má plnou odpovědnost za můj příchod, tudíž jeho vliv je nesmazatelný. Sladyho jsme poté přivedli tak nějak společně a od té doby jsme tvořili takové florbalové jádro z Gymnázia Na Vítězné pláni, do kterého se občas připojil i Vojťák (Vojtěch Buřič, pozn.). 
K potěru jsme věkově patřili až do konce, jelikož přestupová politika Texasu byla nastavená stejně jako hlava mladých kluků v Lucerně - čím starší, tím lepší. Naštěstí většina považovala Vichyho za mladšího než jsem já, takže role “šikanovaného” benjamínka se mi vyhnula.


V pr
ůběhu let jsi s určitými přestávkami tvořil brankářskou dvojici s Martinem Murínem. Někdy se stane, že jsou muži v maskách dva kohouti na jednom smetišti“ a to značně ovlivní pohodu celého týmu. Vy jste ale spolu vycházeli dobře. Jak bys váš vztah charakterizoval?
Myslím, že jsme jeden druhého nikdy nepovažovali za konkurenta. Chtěli jsme se hrou bavit, samozřejmě také předvést dobrý individuální výkon, ale především nám šlo o týmové body do tabulky. A i když jsme asi oba chtěli chytat co nejvíc, jeden zápas za den nám oběma dost vyhovoval. Navíc - jak by člověk nemohl vycházet s někým, kdo obohatí každou sprchu po tréninku tak jako Čurís… teda Murís!

Pro florbalové brankáře není jednoduché vychytat čisté konto. Tobě se to za těch osm let povedlo třikrát. Vybaví se ti ta utkání a na které další zápasy rád vzpomínáš?
Pro florbalového brankáře to jednoduché není, ale myslím, že pro mě to bylo ještě složitější. (smích)
Odchytal jsem, myslím, mnoho dobrých utkání, ale téměř nikdy to nebylo dokonalé - se mnou se na 1:0 hrát nedalo. Ani na jeden z těch tří zápasů, kde jsem neinkasoval, si paradoxně moc nevzpomínám. Možná mě napadá souboj s týmem, jehož hráči byli tak vožralí, že nedokázali trefit ani prázdnou branku. Ale název už si nepamatuju.
Spíš se mi vybaví souboje s „Tagem“ (Traverza Mukařov, pozn.). Nejvíc asi ten, který jsme vyhráli díky brance z poslední sekundy třetí třetiny a Doktorovi (Jan Čechák, pozn.) na lavičce málem praskla žilka. Euforický byl pohárový gól na 1:0 proti Chomutovu a bavil mě také náš poslední zápas v poháru proti Bučisu. 

jakých aspektech brankářského umění ses za ta léta nejvíc zlepšil?
Já doufám, že snad ve všech, i když to vlastně není žádnej kumšt. Z toho všeho bych snad mohl vypíchnout výhozy, udržené míčky a možná i přesuny, i když George (Jiří Petr, pozn.) by hlasitě nesouhlasil.


Kv
ůli pracovnímu vytížení a budování rodinného zázemí už v posledních dvou letech nebyla tvá docházka na tréninky taková, jako dřív. Končí tedy s rozpadem A-týmu i tvoje kariéra nebo plánuješ ještě někde pokračovat?
Doufal jsem, že docházku okolo 93 % ještě zopakuju, ale některé pracovní povinnosti a moje další zájmy mi to nedovolily. Nyní nedokážu definitivně říct, zda má kariéra s rozpadem úplně skončí nebo se ještě do branky vrátím. Pokud se objeví nabídka, která by mi ze sportovního i časového pohledu dávala smysl, rád si ještě ostrý zápas zachytám. A když ne, tak doufám, že se najde příležitost zúčastnit se občas alespoň tréninku, přátelského zápasu nebo turnaje.

Loučení původního „áčka“ vzbuzuje velkou nostalgii. Na co budeš hlavně vzpomínat a co pro tebe znamená Texas?
Toho je strašně moc. Od skvělých soubojů s obvykle kvalitnějšími týmy, kterým jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem, přes zápasy s papírově slabšími týmy, které nás neskutečně přejely (ehm...Kuřata) až po všechny akce, které jsme společně zažili. Např.: “máme problém” párty v Domažlicích, nespočet Luceren, „bodyshoty“ u Kolene, dvouhodinový návrat z párty v České Lípě nebo nejluxusnější klub v Drážďanech. Bylo toho mnoho a zčásti mě mrzí, že to už končí. Ale doufám, že se občas ještě ve více lidech sejdeme.

Bilance Martina Šimůnka v Texasu:
Zápasy:
 182 (7.)
Čistá konta: 3
Asistence: 8
Trestn
é minuty: 0
pozn.: V závorce je uvedené historické pořadí v dané kategorii.