Něco mezi nebem a zemí

Pro dorostenky je Kolín již dobře známým místem, jak to dopadlo na turnaji tentokrát se dozvíte ve článku.

Protože v Kolíně na nádraží Vás nepřivítá známý pochod Kolíne, Kolíne, museli jsme si ho pustit sami. Pod taktovkou Kmochových pochodů a trenéra s asistentem Patrikem jsme dorazili na halu Borky v ostrém tempu. A začaly se dít věci. První zápas proti domorodkyním byl rychlý jako náš ranní EC Metropolitan, akorát Kolínské spíše vlály za posledním vagónem. Zápas skončil 15:13 a málokdo vlastně nedal gól. Po přestávce nás poprosil trenér Nehvizd, ať je šetříme. Jsme hodné družstvo, a proto utkání dopadlo 12:8, kdy pouze Ema nedala gól a tak ztratila šanci jet vlakem do Prahy (tímto ji zdravíme na procházce). Jenže zápas také přinesl zvrtnutý kotník střelkyně Natky, pro kterou jsme zajistily odvoz místním taxi povozem (čtyřkolák s 2 oslíky s urostlým formanem). Sraz se zbytkem výpravy v proslulém Miro Kebabu nám dal pak několik zajímavých otázek, zda se vše odehrává náhodně nebo je nějak řízeno. Na turnaji jsme dostali 3x víc gólů než jsme si objednali kebabů. Cestou jsme viděli 1 nutrii, jako jsme utrpěli zranění. Na turnaji hrálo sedm statečných jako ten nejslavnější western, co mají všichni fanoušci Texasu nejradši a navíc je to opět dělenec počtu obdržených gólů třemi. Zdá se Vám to jako náhoda? P.s.: Byli jsme nejpočetnější tým turnaje.