Pevné nervy a zkušenosti v Nehvizdech

Počítání hráček, které pojedou hrát, v poslední dny před turnajem bývá občas dost dramatické. Velmi dramatické to bylo i nyní, protože nemoci a lyžáky zamíchaly se sestavou. Ale my se nevzdáváme, a pokud to jen trochu jde, žádný zápas neodřekneme.

Výprava do Nehvizd tak nebyla moc početná, ale její největší devizou bylo, že chtěla hrát. Zápas s Vinohrady skončil remízou, a jak se ukázalo později, byl to jediný bod dne. Děvčata nejen z Rudné hrající za Panthers byla o mnoho zkušenější. Také se jich drželo štěstí, neboť jejich brána měla velmi šikovně postavené tyčky – přesně v místech, kam naše hráčky střílely. My tak dobrou bránu neměli a zápas skončil 3:8 pro Panthers. Po lehkém vydýchání, začal nejen papírově nejtěžší zápas s Nehvizdy. Když přijedete pár hodin před turnajem z intenzivního lyžáku jako brankářka Anička, třetí zápas je pro Vás spíše utrpením a pár minut mezi zápasy na odpočinek nestačí. Jasně jsme si předsevzali před zápasem, že pro nás není výsledek stěžejní, ale zajímají nás disciplína na hřišti, eliminace chyb a poctivá práce s míčkem. Zápas se stal peklem a plným košem poznatků a zkušeností. Pokud sáhneme do historie našich hráček: Kačka hraje 6 let, zbytek družstva trénuje 6 měsíců (pokud není v karanténě, nemá covid, nezlomily si prsty nebo nemá jinou nemoc). Z toho je pak zjevné, že těch zkušeností a praxe je nutné získat ještě mnoho. Dílčími úspěchy zápasu bylo lépe zvládnutá 2.polovina, vzájemná podpora a i 2 vstřelené góly. Ačkoliv skóre vypadající jako datum 2:24 je děsivé, fakt, že žádná z hráček nehodila flintu do žita, je velikým příslibem do budoucna.