Dramatické chvíle v Hořovicích

Lesklá dálnice od Prahy až k odbočce do Hořovic s minimálním ranním provozem v sobotu ráno nás dovedla až k hale, kde nás jako první tým přivítali právě místní kluci.

Naše družstvo čítající 8 hráčů do pole, ale pro změnu 2 brankáře, bylo početně ten den nejmenší. To však nevadilo a v první polovině zápasu si naši založili na polovině soupeře střelnici. Čtyři naše a 1 soupeřův zásah v první a 3 ve druhé půli znamenaly konečný stav 7:1. Odpočívající brankář (skoro) přesně zaznamenával místa, odkud se střílelo. Byla tak patrná úspěšnost jednotlivých sektorů hřiště, kde má a nemá cenu střílet.

Zápas s Bohemkou byl střetem dvou známých, neboť trenér Bohemky kdysi začínal hrát právě pod vedením Jirky v týmu DDM Praha 6. Možná je to předčasné, ale tohle průběhem a výsledkem aspiruje na zápas roku družstev Texas Longhorns. Bohemka se 16 hráči do pole a výborným brankářem budila docela strach. Jenže naši hráči povzbuzeni předchozím výsledkem a po připomenutí si jednotlivých bodů, co a jak chceme hrát, rozhodně nešli na hřiště jako beránci na/pro porážku. Po několika zásadních brankářských zákrocích našeho Františka, překvapil celou halu Kryštof po asistenci Lukáše. Na zápas si však rozhodčí vzali velmi přísný metr a dokonce 4x jsme se potýkali s přesilovkou soupeře. Nutno říct, že někdy to bylo až příliš přísné a rozseknutý ret naší Elišky zůstal naopak bez povšimnutí. Co ale stojí za vyzdvihnutí je 50% úspěšnost ubránění proti sehraným fíglům a vstřelený gól ve vlastním oslabení. Nedat Bohemce ani píď haly zadarmo a neuvěřitelné nasazení našich hráčů doslova vytřelo zrak jejich fandům při srovnání ve 20. minutě na 3:3. Jenže peklo mělo teprve přijít, když si šel 2 minuty 20 vteřin do konce neplánovaně Vojta posedět na trestnou. Time out soupeře k přesilovce však spíše posloužil nám k nabrání sil. Tlak byl obrovský, ale naši hráči se nehodlali vzdát. Vysvobození se závěrečnou sirénou znamenalo remízu 3:3 a zasloužený aplaus i těch diváků, kteří nám možná z počátku nebyli naklonění.

Zeštíhlení kádru na 7 hráčů v poli proti Buldokům z Davle a Radotína a únava z předchozího zápasu se projevily hned na počátku zápasu. Během 3 minut jsme inkasovali 3 góly. Jenže tohle družstvo se nevzdává. Povedlo se trochu zaúřadovat a nadějných 2:4 bylo na světě. Během vlastního oslabení upravil Kryštof účet na 3:4. Kdyby se povedlo proměnit nařízený nájezd, vyzkoušela by nejspíše na radotínském trenérovi obsluha bufetu defibrilátor. Nezdařilo se, a tak zdravotnická vložka nebyla. Následně si to Radotín pojistil a už jen opticky v přesilovce snížil Lukáš na konečných 4:6. Pokud budeme hrát jako v sobotu – nevzdávat se, bojovat, věřit v úspěch, budeme v krátkém čase velmi nebezpeční pro kohokoliv. Velmi pozitivní je také, že nejpozději na tomto turnaji již všichni hrající členové promluvili do kanadského bodování soutěže.