Chaos v Ruzyni

První listopadový den byla sobota a cesta na halu do Ruzyně povznášela náladu teplými sluneční paprsky a barevnou kulisou podzimních listů.

Až do úvodního hvizdu k našemu prvnímu zápasu bylo vše tak, jak si člověk přeje – veselí hráči, dobrá nálada a jednoduché pokyny. Potom se to zvrtlo. Podle papírů a pozorování předchozích i průběžných zápasů, měl být turnaj pro nás celkem jednoduchý pochod ke sběru bodů, gólů a asistencí. Jenže my jsme si řekli ne. Pokyny typu hlídat střed hřiště, držet florbalku v obou rukách a neodpalovat míčky se bohužel nějak pomíchaly a k překvapení všech diváků, trenéra a snad i hráčů a hráček samotných jsme se stali strojem na výrobu chyb.

Odevzdání bodu Olympu, bylo dejme tomu zaškobrtnutí. Prohra s Tatranem se dala tak nějak čekat. Jenže remíza s Unhoští byla naším vše vystihujícím problémem. Necháváme soupeře vesele pobíhat kudy a kam chtějí, tlačíme je před naši branku, místo nahrávky volíme kličkování do rohu nebo do několika protihráčů. O překvapujících přihrávkách před vlastní branku, nad koleno nebo pro naprosto nepřipraveného přihlížejícího před soupeřovou brankou, který měl být střelcem gólu, ale byl jen divákem mezi mantinely, je také nutno napsat.

Utkání s SKV pak bylo doslova utrpením. Předchozí neúspěchy a opomíjení pokynů i pravidel florbalu fatálně poznamenala průběh zápasu. Získali jsme tedy spoustu podnětů pro další tréninky včetně obrazového materiálu k rozborům a potvrdili si, že máme výborného brankáře. Jinak by totiž celkové skóre 3:11 vypadalo ještě obludněji.