MUŽI BOHUŽEL DÁLE ČEKAJÍ NA VÝHRU

Bolístky a nařízená karanténa společně okousaly sestavu A týmu na pouhých devět hráčů, kteří i přes nepřízeň okolností a Romana Prymuly toužili prolomit smolnou sérii.

Proti mladé rezervě ale začali nejhůře, jak vůbec mohli, a po pár vteřinách už ztráceli. Směrem dopředu to byl nicméně vyrovnaný zápas, šancí neměl Texas rozhodně málo, jen to využívání vázlo. Rozhodujícím jazýčkem na vahách byla nakonec práce do obrany, která černě oděným jakž takž fungovala, kdežto u papírově domácích vázla v mnoha ohledech a po odpadnutí v závěru přinesla možná až příliš krutou porážku. Být v plném počtu, zápas pravděpodobně vypadá úplně jinak. 
Šance číslo čtyři tak čekala na hřišti o hodinu a půl později a jmenovala se B.U.H. Praha. Desítka červených se mimo podstatně vyšší váhový průměr vymykala Texasu také skladbou věkovou, neboť nepozorný divák by mohl bez zardění tvrdit, že sleduje zápas otců a synů. Bílí se navíc brzy ujali po granátu z půlky vedení a z úspěšného přečíslení jej záhy dokázali zdvojnásobit. B.U.H. nicméně poté přepnul do profesorského módu "podrž a nahoď", o kterém si sice můžeme myslet všelicos, červeným to ale stačilo k tomu, aby postupně i s velkou porcí štěstí otočil skóre ve svůj prospěch. Před dotěrnými Texasany navíc zaparkoval tak ukázkový autobus, že se i Jose Mourinho musel dmout pýchou, a přežil i dvě obří šance končící na brankové konstrukci, díky čemuž v souboji dosud neúspěšných týmů zvítězil 2:4.
Další a snad už úspěšnou misi za prvními body má Áčko na programu 25. října v dosud neupřesněné lokaci, doufejme, že do té doby najde loňskou výtečnou formu a odrazí se za lepšími zítřky.