KONDIČNÍ TRENÉR JAN SVOBODA: S HOLKAMA JE RADOST PRACOVAT

V létě se v realizačním týmu žen objevila nová trenérská posila. Tou je Jan Svoboda, který se stará o fyzickou přípravu Texasanek. Brzy sedmadvacetiletého dříče jsme pro vás vyzpovídali.

Honzo, představ se fanouškům Texasu, prosím.
Jmenuji se Jan Svoboda a původem jsem z Jirkova, což je malé městečko vedle Chomutova. Jako malý jsem se sportu moc nevěnoval. Byl jsem spíše hudebně zaměřený a chodil do hudební výběrové třídy na základní škole. Během středoškolského studia jsem se začal věnovat basketbalu a zjistil, že sport je přesně to, co mě naplňuje a čemu bych se rád věnoval, a proto jsem se rozhodl přihlásit na UK FTVS v Praze. Tam jsem zažíval nejlepší chvíle, seznámil se s lidmi, kteří jsou dodnes mými skvělými přáteli a také se začal více věnovat mému působení ve sportu. Začínal jsem jako lektor kruhových tréninků s názvem Brutal Kruháč, díky mému dobrému kamarádovi a kolegovi Kubovi Jirglemu. Na Brutalu působím dodnes a právě zde se rozjela moje sportovní kariéra v roli trenéra. Během studia na FTVS i po jejím absolvování jsem se začal více vzdělávat v oblasti kondičního trénování a postupně nabíral svěřence na individuální tréninky. Časem jsem se dostal ke sportovcům z házené, amerického fotbalu, hokeje, fotbalu a florbalu. Dnes působím jako kondiční trenér ve fotbalovém klubu FK Dukla Praha, která se pro mě stala obrovskou školou poznání, nejen v oboru trénování, ale i v celkovém osobním rozvoji a vnímání všeho kolem nás, protože přistup na Dukle je unikátní a být mezi takovými lidmi, se kterými mám možnost spolupracovat a učit se od nich, bych přál každému z nás. Také působím jako učitel tělesné výchovy na poloviční úvazek v malé, ale o to osobitější ZŠ J. A. Komenského na Břevnově a hlavně také jako pomocník s kondicí v Texasu.

Jak vznikla tvá spolupráce s Texasem?
Právě přes Brutal kruháč. Domluvili jsme se s šéftrenérem klubu Ladislavem Hrmou na ukázkové lekci kruhového tréninku pro holky z týmu. Tehdy to bylo poprvé, kdy jsem měl na starost tak velkou skupinu složenou pouze z žen. Hned jsem poznal, že v Texasu je skvělá parta holek, které dokážou makat naplno a zároveň se u toho i zasmát. Poté jsme si spolu prošli ještě dalšími čtyřmi kruháči, až jsem od Ládi dostal nabídku vzít si tým na starost při letní přípravě. Domluvili jsme si podmínky a začátkem prázdnin jsme se pustili do dvouměsíční dřiny. Holky makaly a zlepšovaly se, což bylo vidět na výstupních testech na konci přípravy. Po ní jsme se domluvili na pokračování naší spolupráce i během sezóny. 

V čem si myslíš, že se ženský tým potřebuje nejvíce zlepšit? Na co se zaměřuješ?
Co se týká pohybového projevu během utkání, měl jsem zatím pouze jednu možnost, kdy jsem mohl holky pozorovat a navíc ve velmi obtížném utkání proti prvnímu týmu z tabulky. Během zápasu jsem mohl vypozorovat, že spousta soubojů holky nevybojovaly, protože soupeřky byly rychlejší. Rychlost je ta schopnost, na které musíme stále pracovat, což je v dospělém věku mnohem složitější, než když holky hrály ještě v žákyních. Dále také rychlé změny směru, na které se v tréninku zaměřujeme, buď různými běhy, odrazovými cvičeními, či silovým tréninkem. Naopak čím mě v letní přípravě překvapily, je jejich flexibilita a mobilita. Většina z nich je skvěle pohyblivá, což je jako prevence proti zraněním pro nás to nejdůležitější. K čemu by byla nejlepší hráčka, když by byla stále zraněná? Z tohoto důvodu se zaměřujeme cíleně na silový trénink, který holkám pomáhá udržet tělo pevné a zdravé. Také bych se rád zaměřil více na kontaktní cviky, protože jsem měl pocit, že v soubojích tělo na tělo bychom se mohli zlepšit a tím zvýšit šanci na výhru. To vše, ale soudím z tréninků v posilovně a jednoho utkání, které jsem viděl. Určitě, ale nebylo poslední, na kterém jsem byl, takže možnost holky pozorovat při hře ještě přijde. Ale to opravdu úplně nejdůležitější, co jsem ještě nezmínil je, že holky florbal hrají pro radost a proto je důležité mít při něm velký prožitek a radost jak ze hry, tak i z tréninku mimo hřiště. Utužovat partu, bavit se, smát se a užívat si chvíle s týmem při hře, kterou mají tak rády. To je to, co si já přeji nejvíc.

Jak ti zatím funguje spolupráce s hlavním trenérem Hrmou a hráčkami?
Láďa je pro mě obrovsky vnímavý člověk. Pozoruje okolí a i když třeba nic neřekne mám pocit, že cítí, co se kolem děje. Zároveň svoji pozici v klubu bere opravdu vážně a svědomitě. Je to pro mě ten člověk, který drží ten skvělý kolektiv pohromadě a vede ho správným směrem. Já, jako kondiční trenér, který nikdy florbal nehrál, dokážu načíst pohyby, které se v tomto sportu objevují, ale do samotné hry už tolik nevidím. Nejvíce mě proto zaujalo a utvrdilo v názoru, že Láďa se v této hře opravdu vyzná a vidí i ty maličkosti, které se ve hře dějí, jsou situace, které se objevili několikrát za zápas. Hra byla v plném proudu, já jí stále sledoval a Láďa byl otočen zády ke hřišti a povídal něco svým svěřenkyním. Rozhodčí pískl nějakou situaci a já přemýšlel a hledal po hřišti, co se to stalo. Láďa vstane, otočí se a s klidem popíše přesně situaci, která se udála, aniž by ji sledovat. V těchto chvílích jsem si říkal, jak to ten chlap může vědět, když na to vůbec nekoukal.
S holkama je radost pracovat. Pro chlapa je sice vždy náročné vést větší skupinu žen, které obecně smýšlejí trošku jinak, než my muži. Přesto si myslím, že se nám společně povedlo navázat hezký vztah. Jsem mezi nimi vážně rád, tak snad ony, i přes tu námahu, jsou se mnou také rády. Je to skvělá fungující parta. Přeji si aby si holky při vítězstvích i porážkách udržely úsměv na rtech a užívaly si florbal naplno, protože s úsměvem se líp prohrává i vyhrává. Jsem rád, že můžu být novým členem této skvělé party.