+6

Mužské Áčko čekala předposlední zastávka na jejich letošní ligové pouti. Na Bublině vyzvali v rámci vzdělávacího programu "Florbal i do Polabí" druhý a pátý tým tabulky, kterým shodou okolností už letos dokázali v obou případech ukrást body.

První spiel s Mělníkem rozhodně pobral více krásy a půvabu možná i proto, že hned první dvě střídání elitní koule vynesla do kasičky dva góly, což dalo základ náskoku, jenž ambiciózní soupeř nedokázal v dalším průběhu ani jednou dotáhnout. Byli jsme aktivnější, hladovější, vzadu překvapivě solidní i díky brankářskému záskoku v podobě Páji, který nás celý turnaj držel nad vodou, a celkově asi i kvalitnější na balonu. 
Jasně, ve druhé třetině a zkraje té třetí to občas byl kolotoč, to by se ale dalo říct i na druhé straně a když obrozený sniper ze šlechetného rodu Baumruků jako první člověk v našem týmu po asi devíti letech snažení konečně proměnil nájezd ve hře, mohla začít radost z vítězství 4:2. 

Druhá bitva přinesla podstatně ošklivější dění na hřišti a provázela ho spousta otázek i mikropříběhů. Tím největším byl asi redemption arc Víti Halamíčka, který poslední vzájemný zápas po ataku z kategorie Bohnice opustil expresním spojem do Motola (bohužel bez několikrát slibovaného záznamu, který by celou situaci obhájil), jako další můžeme zmínit třeba historickou nadvládu chlapců v oranžovém, kteří s pruhovanými chasníky z Brandýsa ještě neztratili ani bod. 
Vyvíjelo se to v očekávaném duchu, tedy coby velmi tvrdě odehraný zápas z obou stran, který byl avšak až zbytečně často kouskován zákroky za hranou (kdo jich zavinil víc, to bystrý čtenář zjistí z onlinu), napomínáním neposlušných trenérů, kteří svými nechytrými myšlenkami otravovali vzduch na hřišti, či přestávkami na vytírání slz z ledové plochy. Oproti minule navíc padalo i víc gólů, což napěchovaný kotel oranžových fanoušků (jejichž součet podle očitých svědků atakoval dvojciferný počet) ocenil hlasitým mlčením, ty dva nejdůležitější pak od sebe ve druhé třetině dělilo asi sedm vteřin a nemohly padnout jinak - nejprve Tonda dotlačil balonek do sítě za použití všech donucovacích prostředků (tedy včetně očí, nohou, zmateného obránce soupeře, jesliček a tří vozů pražské podzemky), kanonýr Baumruk pak největší magořinou kola poslal hosty do dvoubrankového vedení. 
To jsme si udrželi bez nějakých větších problémů až do konce a byť se na to někteří nevěřícně museli dotazovat i při závěrečné zdravici, tak nás to opravdu bavilo, zahráli jsme si fajn flóčo, potvrdili historickou nadvládu nad modrobílou kombinací a to večerní pivo chutnalo zase o něco líp.
Díky fanouškům za to, že neodešli, těch šest bodů (mimochodem prvních od doby, co válčíme za Texas!) je pro vás, stejně tak děkujeme netradičně i rozhodčím, kteří to zvládli s velkou grácií a nenechali se ovlivnit žádnými vnějšími vlivy. Peace out a těšíme se naposledy za tři týdny!