PETR KUŠKA: DOUFÁM, ŽE BUDU TEXASKÝ DRES JEŠTĚ OBLÉKAT

Petr Kuška patří mezi největší klubové srdcaře. Muž s jednadvacítkou na zádech strávil celou svoji texaskou kariéru v obraně a když tým v roce 2014 sháněl nového trenéra, byl to právě on, kdo se dobrovolně přihlásil a z pozice hrajícího kouče dovedl spoluhráče k postupu do nejvyšší regionální soutěže.

Spolu s dalšími zakládajícími členy jsi strávil mládežnická léta v Chodově. Začínal jsi tam s florbalem nebo tvé seznámení s tímto sportem proběhlo jinde?
S florbalem jsem opravdu začínal na Chodově. Myslím, že to byl roku 1998, kdy jsem se s kamarádem přišel podívat na nábor hráčů. Úspěšně jsem tehdy prošel náborovým sítem, koupil si svojí první florbalku značky Karhu a zapojil se do tréninků v kategorii mladších žáků. Od té doby jsem hrál florbal pouze za Chodov a následně za Texas.   

Když jste Texas založili, tak jste si mimo mantinely rozdělili role. O co ses zpočátku staral ty?
Upřímně si ani nevybavuji nějaké přesné rozdělení funkcí. V té době jsme byli ještě mladí, aktivní a plní energie, takže každý dělal to, co zrovna bylo potřeba. Po založení jsme byli plní nadšení z nového začátku, takže všechno šlo tak nějak samo a s ničím nebyl problém. Láďa a Kuki si navíc vzali pod palec organizaci samotného klubu, takže vše fungovalo bez problémů. 

V Texasu jsi byl dlouholetým pilířem obrany. Hrál jsi předtím někdy florbal v útoku? Pokud ano, jak ti to tam šlo?
Já jsem byl vždy defenzivním obráncem, takže výlet na útočnou půlku byl pro mě malým svátkem. Už během působení na Chodově jsem zjistil, že útočení není nic pro mě a že mě mnohem víc baví gólům zabraňovat, než je dávat. Navíc z pozice obránce jsem mohl více ovlivnit organizaci hry, než kdybych běhal v útoku. Takže když jsem musel do útoku, bylo to spíše z donucení a stejně jsem se vždy dozadu rychle vrátil. 

V texaském dresu jsi odehrál nejvíc zápasů ze všech, takže jsi v obraně vystřídal mnoho partnerů. Na které vzpomínáš nejraději?
Musím říct, že na to, že jsem odehrál nejvíc zápasů v dresu Texasu, jsem poměrně hrdý. Za těch dvanáct let se vedle mě vystřídalo velké množství výborných hráčů, s kterými jsem zažil úžasné časy. Na všechny vzpomínám rád, ale pokud bych měl někoho vybrat, byli by to Petr „Kuki“ Kukačka a Honza „Wilda“ Valenta. Táhneme to spolu už od Chodova, rozumíme si na hřišti i mimo něj, a dokonce jsme si byli i na svatbách.

Po úvodní produktivní sezoně jsi už nepatřil mezi příliš bodující hráče, ale jeden druh střely neuměl lépe nikdo. Takzvaný „padající list“ z poloviny hřiště dokázal zaskočit brankáře soupeře. Byly to úmyslné pokusy o gól nebo jen prosté nahození na branku?
Tak samozřejmě, že to byly úmyslné pokusy o gól a o co nejtvrdší střelu. Bohužel tím, že střílet neumím a za víc jak dvacet let jsem se to nenaučil, z toho vždy byl ten „padající list“. (smích) 
Často míček ani nedolétl k bráně soupeře a moje pokusy vyvolaly úsměv na tváři přítomných. Ale to vše ke mně tak nějak patří a vzpomínám na to moc rád.  

V sezoně 2013/14 hledal tým po odchodu Václava Cihly nového kouče a ty ses tenkrát nabídl a šéfoval jsi kabině dva a půl roku. Jak vzpomínáš na tohle období?
Po odchodu Venci nastalo v týmu takové bezvládí, kdy nikdo moc nevěděl, jak dále postupovat. Chvílemi to i vypadalo, že se vůbec nedomluvíme na pokračování. Vůči Texasu jsem tehdy cítil dluh, chtěl jsem klukům nějak pomoci a vzal roli trenéra. Zpětně musím říct, že na období koučování Texasu vzpomínám moc rád a jsem spokojený, čeho jsme za tu dobu dosáhli. Myslím, že partou, přístupem lidí k přípravě, a i samotnými výsledky to bylo jedno z lepších období.  

S trénováním jsi dobrovolně skončil po vydařené sezoně, kdy tým poprvé v historii postoupil do nejvyšší regionální ligy. Proč jsi už nechtěl pokračovat?
Koučování jsem vzal spíš z nouze, a nakonec z toho bylo dva a půl roku. Od té doby mám obrovský respekt ke všem trenérům a trenérkám, protože vidím, kolik práce obnáší, pokud to chce člověk dělat pořádně. Navíc tato práce nemusí být ani vidět navenek a lidi ji nemusí úplně docenit. Po postupu do nejvyšší regionální ligy jsem tehdy navíc sám cítil, že nemám na trénování už tolik energie. Táhlo mě to zpět na hřiště a chtěl jsem si novou soutěž vyzkoušet. Kormidlo jsem tedy rád přenechal Láďovi.

V posledních sezonách už jsi nastupoval spíš sporadicky, protože tě začala trápit různá zranění a více ses věnoval rodině. Znamená konec texaského „áčka“ i konec kariéry Petra Kušky nebo budeš ještě někde hrát?
Poslední dva roky už to se mnou opravdu bylo složitější. S florbalem ale ještě úplně končit nechci! Přeci jen - je přes dvacet let součástí mého života. Po konci texaského „áčka“ jsme se dohodli na pokračování „béčka“, kam se chci nyní aktivněji zapojit. Uvidíme, jak to vše bude probíhat. Zatím z toho mám dobrý pocit a doufám, že budu texaský dres ještě nějakou dobu oblékat. 

Za těch dvanáct let máš nespočet zážitků mezi i mimo florbalové mantinely. Na co budeš nejraději vzpomínat a co ti působení v Texasu dalo?
Především mi dalo celoživotní kamarády. V Texasu jsem potkal opravdu úžasné lidi a jsem hrdý, že jsem s nimi mohl být v jednom týmu. Vzpomínat budu především na ohromné množství zážitků. Některé by se daly veřejně publikovat, některé ne. (smích)
Ta parta a atmosféra, co se okolo Texasu vytvořila, byla neuvěřitelná a jsem velmi rád, že jsem mohl být součástí.

Bilance Petra Kušky v Texasu:
Branky: 36 (15.)
Asistence: 54 (9.)
Body: 90 (13.)
Trestné minuty: 40 (7.)
Odehrané zápasy: 212 (1.)
pozn.: V závorce je uvedené historické pořadí v dané kategorii.