Jeden válec a kapka naděje

Poslední tři turnaje texaského Áčka zůstaly pro naše věrné čtenáře obestřeny tajemnem. Přinášíme proto shrnutí toho, co se v uplynulých týdnech na palubovkách v Kostelci, na Kladně a pod Barrandovem dělo a jak to tedy vlastně vypadá s tabulkovým postavením Longhorns před závěrem sezony.

Měsíčník, Větrník a kamarád Slunečník
Naše vyprávění začíná ve středočeském Kostelci, kde muže čekala bitva s ambiciózním celkem z Říčan. Ten se vyznačuje mimo jiné tím, že má na zápasové soupisce více hráčů než celé město obyvatel, druhý důvod proč s nimi nechtít hrát pak vedení klubu před druhým letošním vzájemným mačem propustilo. K zápasu jde snad říct jen to, že jsme s snažili být důstojným sokem, od minula jsme zlepšili díky jednomu vstřelenému gólu i produktivitu a nakonec to dopadlo tak, jak všichni čekali.
Druhý zápas proti Kralupům byl ale o něčem jiném - Wolves ukázali, proč s nimi chcete hrát všude, jen ne u nich doma, a na zápas dorazili v šesti lidech. Nepříjemný způsob florbalu jim vydržel drahných 37 a něco minut, kdy drželi vyrovnané skóre či dokonce byli ve vedení, pak ale přišel zlom - ve chvíli, kdy se kvůli sluníčku mířícímu do jednoho z brankovišť naposledy měnily strany na hřišti, se konečně ukázal náš věrný kamarád Slunečník, jenž oslnil soupeřova gólmana a dovolil tak Texasu zcela překlopit skóre. Do toho promluvil zejména kapitán Pauček, jemuž se naprosto zbláznila kladiva a šesti body za hattrick a tři asistence, to vše zařízené během necelých deseti minut, zápas otočil na konečných 10:5 a mohl tak se svými spoluhráči oslavit teprve druhé tříbodové vítězství v sezoně, které ještě vykřesalo naději na udržení soutěže.

Hořká záře nad Kladnem
Ta mohla být ještě přiživena o dva týdny později, kdy Texas v jediném utkání dne na Kladně vyzval nevyzpytatelný Břevnov. A hned v úvodu to vypadalo nadějně, protože snajpr Lávička okamžitě po buly geniálním způsobem zmátl soupeře jako soudruh Lenin prohnilý carský režim a už ve třetí vteřině poslal Texas do vedení, jenž o minutu později znásobil navrátilec Halamíček, křestním jménem David. Postupem času ale nadšení opadalo, Břevnov se chybami Longhorns dostal na dostřel a následně i do vedení, což mělo za následek vzájemné výčitky na střídačce a celkově ztrátu nějaké týmovosti, na které jsme si zakládali. Po hodně hořkém průběhu tak přišla prohra 3:7 a mrzká cesta domů s vědomím, že je nejspíš druhá nejvyšší regionální soutěž ztracena.

Radost ze hry = vítězSIUUUUU
Pár kol před koncem to tak už vypadalo, že se budeme spíš soustředit na zážitek ze hry jako takové, to ale v prach obrátil a v naději otočil turnaj na Barrandově. Zde sice nejprve přišla porážka se suverénní a pro postup si jdoucí Spartou, výsledek 1:6 ale nejen, že není tak špatný, ona totiž nebyla špatná ani ta hra. Nebýt toho, že většina z nás není schopná trefit ani vodu z lodi, kdo ví, třeba by se velký favorit nechal i podruhé v sezoně hodně potrápit, i tak to ale byl nadějný výkon, za nějž sklidila mladá sestava Texasu (+ Jarmil a Séba, kteří pomalu atakují hranici kristovo let) uznání i ze strany soupeřů.
Podobný průběh se očekával i od bitvy s třetí Bohemkou, před níž proběhly dva důležité momenty - jednak jsme lehce obměnili tradiční pokřik a druhak navrátilec Halamíček, křestním jménem David doporučil, aby místo snahy o výsledek měli všichni tzv. Radost ze hry. A jak by řekla Věra Tichánková, neboli Černá kronika z filmu Ať žijí duchové - "zlatá slova, zrak mi plane". Texas po deseti minutách senzačně vedl 3:0, soupeře přehrával a hrstka fanoušků na tribunách v rámci 3D (dojmy, drby, dedukce) jen ztěží hádala, kdo ze dvou soupeřů na hřišti je vlastně v tabulce třetí a kdo dvanáctý. Bohemka sice po hodně nepovedeném úvodu zapnula a dvěma góly se dostala na dostřel, když už to ale vypadalo že snad srovná, opět se probudil jindy mlčící texaský útok a zasadil zelenobílým další ránu - nejprve se prosadil navrátilec Halamíček, křestním jménem David, dále pak snajpr Lávička završil hattrick z nařízeného nájezdu (mimochodem teprve druhého proměněného z celkových dvaceti v sezoně) a vrcholem celého snažení nedostat gól pak byla hodně dekadentní rána Přívratského, který granátem z půlky poslal všechny pavouky v šibenici na dlouhou rekonvalescenci a dal tak svůj první gól v Texasu.
Jistě, třetí třetina byla doslova peklo, protože klokani začali hrát všechno přes dva své největší šikuly a nížení an rozdíl jediné branky přišlo už deset minut před koncem, heroický výkon modře oděných ale žádnou další trefu soupeři nedovolil a to ani přes dvě nepříjemná oslabení, pomyslná Radost ze hry tak přinesla, jak by řekl jeden celkem šikovný fotbalista z Manchesteru, VÍTĚZSIUUUUUU!

Tři kola před koncem tak Texas na nesestupové příčky ztrácí pět bodů, hned dvakrát se navíc ještě utká s tabulkovými soupeři a záchranu tak má stále ve svých rukou. Držte jim palce!