Na klouzání nejsou síly

Předposlední ligové kolo zahnalo texaské Áčko až do jednoho z nejdepresivnějších měst ve středních Čechách, nadvltavských Kralup. Alespoň malou útěchou nám mohl být pozdní začátek turnaje, kdy první zápas startoval až v jedenáct dopoledne, příliš mnoho radosti to ale stejně nakonec nepřineslo.

Vinou všemožných nemocí, zranění, bolístek a pracovních povinností se totiž na severozápad od Prahy vydalo pouze jedenáct statečných včetně Mirečky a nové akvizice Matěje Ptáčka, jenž zaskočil absentující gólmanskou jedničku Máru a mohl se tak představit po boku svého staršího bratra Jaroslava (který raději nedorazil). Rozpis nám klasicky připravil na začátek kvalitního soka, jenž nás mohl vyšťavit, abychom se následně protrápili bitvou s papírovým outsiderem.
Proti Kladnu to ale nebylo ani zdaleka tak bez šance, jak by se mohlo ráno zdát. AIK, v jehož sestavě nastupují tři největší honibodi v regionu, se v prvních dvou třetinách nemohlo dostat do pohody, naopak my navázali na bitvy s Bohemkou a Spartou a byli více než důstojným soupeřem. Ale těch šancí. TĚCH ŠANCÍ CO JSME ZAHODILI. Mohl to být z naší strany klidně další koncert, co koncert Ludvo, úplná filharmonie, prázdná brána, do níž jsme se pravidelně dokázali prokombinovat, nám ale byla moc malá a kladenský brankář nás (a nejspíš i sebe) doháněl k šílenství.
Místo relativně schůdného výsledku tak přišel další relativní debakl, za který teda může hlavně třetí třetina, kde už začaly proti běhavým klukům docházet síly. Výsledek 3:10 je hodně krutý, protože tady jsme měli na víc, ale to už je taková naše sezonní klasika. Nás i fanoušky tak alespoň mohl pobavit bizarní závěr, v němž nejmenovaný říčanský extrenér začal po vzoru svých facebookových komentářů strhávat pozornost na svou stranu a svůj výkon okořenil i vymýšlením zcela nových trestů, za které lze poslat na trestnou lavici.
Co říct o bitvě s Amigos? Slova se hledají těžko, soupeře bychom za normálních okolností, rozpisu, počtu a haly (může to vypadat jako dlouhodobá kampaň na zbourání kralupské stodoly, čemuž se samozřejmě nebráníme a klidně pošleme něco z pokut na odklízení trosek, ale kdo tu byl, tak dobře ví, že na většinu man´vrů potřebujete spíš zimní brusle) asi porazili nebo minimálně potrápili víc, v polámané sestavě, kdy někteří odpadávali už v průběhu druhé třetiny, jsme toho proti dvěma soupeřovo šikulům moc nezmohli. 
Za zmínku tak stojí asi jen Matějův výhoz v oslabení, který v gólovou asistenci proměnil a za brankovou čáru dotlačil náš agent s povolením suplovat buldozer Lávičkos, jinak to ale byla holomajzna a bitva spíše o morál, který nám po náročné sezoně začíná docházet.
Nula bodů z Kralup tak znamená posun našich záchranářských ambicí už pouze do teoretické roviny, na druhou stranu ale nižší ligové patro může opět probudit ten oranžový válec, který soupeře strašil po několik dlouhých let. Díky věrným fanynkám za podporu a rádi vás uvidíme v dohrávce s Olympem, která se uskuteční na Velikonoční pondělí večer.